Tento článek nezabíhá do přílišných detailů. Slouží pouze k základnímu rozdělení ocelí tak, abyste se mohli lépe orientovat ve změti čísel a písmen, která oceli označují.

Dělení ocelí podle složení

Uhlíkové oceli

V podstatě každá ocel obsahuje uhlík. Uhlíkové oceli však obsahují uhlíku více, což se také odráží na jejich vlastnostech. Uhlíkové oceli mají obecně lepší řezné vlastnosti, snadněji se opracovávají a také brousí.

Nerezové oceli

Ani nerezové oceli nejsou úplně korozi vzdorné. Mezi nerezové oceli se počítají ty, které mají příměs chromu 13 % a více. Obecně vzato, nerezové oceli se oproti uhlíkovým ocelím snadněji otupí, hůře se brousí a také jsou dražší.

Některé prvky, které ovlivňují vlastnosti ocelí:

• Chrom – odolnost korozi, tvrdost
• Uhlík – tvrdost, pružnost, řezivost
• Vanad – tvrdost, pevnost

Uhlíkové oceli v detailu

D2 – někdy je zvaná také „semi-stainless“ (polo-nerezová). Ocel D2 se vyznačuje excelentní odolností vůči opotřebení.
1095 – Pro nože je ocel 1095 jakýmsi standardem, není drahá a má dobré vlastnosti.

Nerezové oceli v detailu

420 a 420J – reprezentují tzv. „low-end“ nerezových ocelí. Mají vysokou odolnost vůči korozi, ale rychle ztratí ostří.
ATS-34, 154CM, VG-10, S60V – konečně se dostáváme k lepším ocelím. Velice dobře drží ostří a nabízí skvělé vlastnosti.